JINOBRANÍ

Jihlavská brána - Jiná brána - Umění braní - Víno braní - JINOBRANÍ

Jak již zmíněný pracovní pochod napovídá.
Jinobraní je splynutím oslav, Jihlavy, umění a brány, která to celé spojuje.
Je to oslava sklizně. Sklizně plodů, které nám vytvořili umělci z Vysočiny.
A že to teda byla úrodná sklizeň!

KATALOG

Zahájení proběhlo již tradiční vernisáží, letos v duchu oslav umělecké úrody. Již před samotným startem se nesla veselá a přátelská nálada, která plnila prostor radostí a lidskostí. Tato atmosféra pak prostoupila celou vernisáž. Hosté si mohli vychutnat taneční vystoupení, hudbu, autorská čtení, živé diskuze s umělci, nebo v klidu rozjímat nad vystavenými díly.

Nyní se ohlédneme za výstavou prostřednictvím zpovědi organizátorů – kurátorky Anety Hrdličkové a předsedy spolku Lukáše Černého – kteří nejen hodnotí výstavu a vernisáž, ale také sdílejí energii, atmosféru a výzvy, které s sebou tato umělecká sklizeň a její organizace přinesla.

ANETA - Kurátorka výstavy

Co je pro tebe největší předností Jinobraní?

Tak tu největší přednost možná máme každý vyrytou v hlavě z toho obrazu s Adamem od Markéty Filípkové nahoře v prvním patře, hehehe. Ale ji.na.k si myslím, že to jsou nováčci, které jsme měli letos možnost představit. Překvapila mě například Simča Kubičková – markeťačka ze zoo, co tiskne krásný zvířata. Nebo Vítek Lupač, který kromě psychedelických maleb dělá také nádherné ručně kované šperky. Nebo Jan Procházka, co ukázal svoje hudební malby dole u klavíru a příští rok nám snad s kapelou na vernisáži i zahrají. A další a další. Hrozně se mi líbí, jak jsou u nás tyhle mladý tváře v kontrastu s drátěnými tvářemi od Jiřího Hubáčka, který letos na vernisáži oslavil osmdesátiny, a byl samozřejmě také největší předností tohoto roku.

Jaké máš dojmy z vernisáže?

Musím přiznat, že na mě – člověka s pár přáteli, co má rád ticho, to byl letos docela chaos. Snažila jsem se držet spíše dole v klidu u sklepa a pak mě trochu mrzelo, že jsem přišla o možnost pokecat s malíři vystavenými v druhém patře.
Ale pro někoho chaos, pro jiné skvělá akce plná energie. Já sama jsem nevěděla s kým promlouvat dříve.
Každopádně to bylo neskutečně pozitivní, byla tam obrovská hromada lidí a všichni do jednoho byli veselí, milí a vyjadřovali nám skvělou podporu. Takže nakonec i ten chaos, který se dalo po pár kelímcích vína krásně zvládat, byl nakonec milou součástí.

Jaké jsou tvé pocity z organizace výstavy, co to obnáší, jak to vypadá?

Pamatuji si na ten první den, kdy jsme tam s Jíťou stály a já měla v hlavě prázdný zdi a paniku, že toho máme málo a celý ten barák nezaplníme.
A pak si vzpomínám na ten poslední den po třech týdnech, kdy běhám dokola nahoru a dolů po baráku a nevím co kde dodělat dřív.
Někteří umělci se „pověsili“ sami, některé jsme pověsily a byli hotový, s jinými jsme se štvaly od začátku až do konce a neustále je přesunovaly. Není to lehké uspořádat tolik děl, najít jim to správné místo a myslet při tom na ostatní, které třeba ještě nemáte na skladě. Ale to konečné ladění, tříbení a broušení, to stojí za všechnu tu námahu.

Dělat kurátorku takové velké výstavě je pro mě velká zkušenost, neskutečná čest a nejvíc Ji.na.ku, Jitce a také Mirce, která s Jitkou dělala předchozí výstavy a i letos nám s hromadou věcí pomáhala, že mi daly důvěru se na tom podílet.
Hrozně se mi líbí ten koncept, ve kterém spojujeme velká jména se začátečníky a dáváme prostor amatérům. Miluju celou tu volnost kolem výstavy, že to není vydezinfikovaná galerie, ale rozmanitej androš.

Lukáš - Předseda spolku

Jak vnímáš vernisáž a výstavu v kontextu dnešní doby, kdy se hodně mluví o tom, co vše dokáže vytvořit AI?

Je neuvěřitelné, že tolik lidí tvoří umění na mnohdy vysoké úrovni. Výstava působí vyváženě a nedá se říci, že by přehlídka měla nějakého svého vítěze. Jsou jimi všichni!
Ve světle AI si stále více vážím setkání s živými lidmi, s jejich, třeba nedokonalou, tvorbou. Věřím, že AI bude umět napodobit i tuto nedokonalost, ale pořád nedokáže nahradit propojení, kterého jsme na našich výstavách svědky.